Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.
Bezejmenná vypravěčka čtenáře rychle vtáhne do svého světa, jenž v sobě obsáhne pražské intelektuální kruhy i moravskou vísku, pražskou periférii i mezinárodní uměleckou rezidenci v Německu.
V knize Jiřího Přibáně nalezneme tematicky uspořádané eseje, které autor publikoval v průběhu posledního desetiletí. Jeden z esejů dal název celému výboru.
S přibývajícím věkem se ženě stane několik věcí – začne zapomínat, hůř vidí, hůř slyší, hůř… no, raději pojďme od toho. Můžeme nad tím lomit rukama a usedavě plakat, ale to budeme akorát ještě hůř vypadat.
Trosky hradu rožmberků ukrývají dvě mrtvá těla… Stačila neuvážená rána pěstí a pár falešných obvinění a historik Záviš Brieftrager byl přinucen vyměnit učitelský post na Karlově univerzitě za podřadnou práci ve firmě restaurující památky.
Jedenáct populárních autorek a autorů ve svých povídkách vypráví o hledání domova na vesnici i ve městě, o útěcích za sny a ideály či úniky před vlastními stíny a životními přehmaty – zkrátka o obtížné cestě za lepším životem.