Dogmanovi se lepí smůla na paty, Peťulka čelí svému nedokonalému já a děda kuje pikle. A aby toho nebylo málo, tak se zdá, že se svět začíná vymykat kontrole, když se ve městě objeví noví padouši. Vše se zdá být temné a plné beznaděje.
Jedenadvacetiletá studentka strojního inženýrství se na motorce vydává na více než třináct tisíc kilometrů dlouhou cestu z Česka do Kyrgyzstánu. Sama, jen s papírovou mapou a bez chytrého telefonu.
Paměti Vladimíra Macury vycházejí vůbec poprvé a jsou doplněné reprezentativním výborem z Macurovy básnické tvorby (vedle sbírky Nehodný kos i další verše z šedesátých a sedmdesátých let). Edičně připravil Michal Jareš.
Je velký rozdíl v obsahu slova „poznávání“ a „poznání“. Jedno směřuje ke vzdělanosti, druhé k moudrosti.
Příběh vede čtenáře cestou k poznání. Hlavní postavou je možná středoškolská učitelka, ale možná je to muž, se kterým se náhodně setkala.
Vydejme se tedy na cestu zpět časem do středověké Transylvánie, kde rod vládnoucího knížete právě očekává narození vytouženého dědice. Všechno ale dopadne trochu jinak...
Ve sněhem zavátém hostinci vysoko v Alpách se sejdou čtyři lidé, kteří změní osudy světa. Žoldnéř
urozeného byzantského původu, mladá lékařka z Florencie, bezvěký velšský kouzelník – a tajemný německý dělostřelec.
Nejznámější český marketér. Tvůrce bezprecedentních kampaní. Expert na průzkum trhu, jemuž lidé řekli svá nejtajnější přání, obavy a cokoliv, na co se jich zeptal. Ví, jak položit správnou otázku a jak hned využít odpověď.
Postarší hlídač Nejedlý najde na skládce malou holčičku. Nikdo ji nehledá, nikdo neví, odkud se vzala ani kdo jsou její rodiče. Dostane jméno Alžběta a ujme se jí vdova Viola, jejíchž pět
synů už dávno odešlo z domova...
