V bohaté historii Sudet existují příběhy, které takřka nebo úplně upadly do zapomnění. Žily tu fascinující osobnosti, o kterých se moc neví, stála tu města, která už neexistují, mluvilo se jazyky, kterými už nikdo nemluví.
Průmysloví dělníci sice patřili v rámci diktatury k privilegovaným a loajálním částem společnosti, přesto paradoxně byli zdaleka nejčastěji protestující společenskou skupinou. Mohli si totiž na rozdíl od jiných dovolit razantně prosazovat své zájmy.
Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let.
Toto je reportáž o zemi sužované hrůzovládou diktátora Envera Hodži, který po roztržce s Jugoslávií, Sovětským svazem a Čínou uvěřil tomu, že se Albánie může stát soběstačnou komunistickou pevností.
Bitva u Courtrai, kterou v roce 1302 svedlo flanderské vojsko s vojskem francouzského krále Filipa Sličného, se v 19. století stala klíčovou součástí nejprve belgické a posléze specificky vlámské „národní“ paměti a svůj význam si drží dodnes.
Tato kniha není určena jen historikům, ale každému, koho zajímá minulost nejen jako pestrá mozaika událostí, ale jako složitý a rozporuplný proces. Ve dvaceti esejích své knihy hledá autor příčinné vztahy, které se evropskými dějinami proplétají.