V knize si autor přisedá k duši těch, kdo ztratili někoho blízkého nebo se chystají k vlastnímu odchodu. Podává i inspirace, jak odtud pomáhat našim zesnulým. S úvodním slovem Alfreda Strejčka.
Peter Burke touto knihou navazuje na první díl svého souhrnného zamyšlení nad vztahem Společnosti a vědění a oba svazky souborně podávají přehled o vývoji znalostních a vzdělávacích praktik, institucí a trendů "od Gutenberga po Google".
Hlavní postavou této knihy je člověk naší „tekuté moderní“ doby – člověk bez pout, bez pevných a trvalých vazeb, které by mu daly možnost přestat opakovaně usilovat o sebedefinování a sebeprosazení.
Původně dvacetistránková báseň (1705) byla rozšířena o dvacet Poznámek, z nichž mnohé dosahují desítek stránek, (1714) a konečně doplněna dvěma eseji (1723).
Přestože tato kniha vychází zejména z příspěvků antropologie ke studiu etnicity a spřízněných fenoménů, její záběr přesahuje hranice akademické antropologie.
Kniha (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil.
Kniha Vězeň na útěku zavede čtenáře do světa za vysokými zdmi s ostnatým drátem a představí fenomén, který je sice kvantitativně ojedinělý, zato však úzce provázaný s životy nejen vězněných osob, ale také dalších aktérů vězeňského světa.
Každý politický systém moderní éry se odvozoval od některé ze tří velkých ideologií. První a nejstarší z těchto ideologií je liberalismus, druhou je komunismus, třetí je fašismus.
