Bratří Biglinové na dvojskifu je textová feérie na pomezí hájemství poesie a prózy.
Vlaková road movie na cestě nehostinnými krajinami až na práh smrti.
Lvovská thrillerová bajka, ve které je cosi z bahenní evropské minulosti.
Básnická sbírka Vratislava Brabence vychází v autorově vlastním uspořádání, ale současně i jako připomínka jeho nadcházejícího životního jubilea – Vráťovch osmdesátých narozenin.
Co s tím bylo nařčeno z předčasného defétismu i ověnčeno Cenou Jiřího Ortena. Odsouzeno za snahu zbytečně šokovat a později zařazeno mezi poezii poučených snílků. Jedná se o knihu tenkou, ale rozporuplnou.
Pokusili jsme se ochočit si vesmír poetickými pohádkovými názvy plnými nekomplikovaných kontrastů: žhavý Červený obr, ledový Bílý trpaslík. Konceptuální cyklus Terezy Bínové přináší bezprostřednost, hravost a hloubku básnické výpovědi.
Rozpustilé verše doprovázené vynalézavými a vtipnými ilustracemi jsou nejen o bytostech z pohádek, zvířátkách a lidech, ale také o věcech, které děti obklopují.
Evropská kniha živých líčí osudy „starého světadílu“, zachycuje archetypy jeho dějin... ilustruje v epických básních osud Evropanů a Evropanek během mnoha pokolení.
Psát haiku jako slabikovou skládačku, brát je jako Tetris nebo sudoku, je veselé a zábavné. Ale pokoušet se psát haiku jako poezii je těžké, skoro bolestivé. Člověk brzy zjistí, že počet slabik je ten nejmenší problém.
Další sbírka básníka a výtvarníka. Sbírky haiku jsem si pořizoval během posledních dvaceti let. Vždy jsem byl příznivcem a čtenářem haiku, ale psát je mne nikdy předtím nenapadlo. ...
Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo.
Jak odcházejí maminky? Někdy se postupně rozplývají v mlze, vadnou jako květiny, dlouze a bolavě. Čtvrtou sbírkou Marty Veselé Jirousové se jako nit vine téma nemoci a umírání maminky Juliany, proměňující se vztah k ní.
Křest svatého Vladimíra – příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu). Car chtěl, aby mu na jeho svátek Perun zahřměl na oslavu, Perun to odmítl splnit. Havlíček zde ironizuje moc státního aparátu, který může poroučet i bohu.
Antologie básní Jana Skácela s ilustracemi Pavla Sukdoláka. Nové grafické zpracování obsáhlé antologie, kterou ze Skácelova dnes již klasického díla sestavil literární kritik a historik Jiří Opelík.
Sbírka přináší soubor textů vzniklých v průběhu let 2014–2020, jejichž velká část byla primárně určena pro živý přednes na slam poetry exhibicích a při veřejných autorských čteních od roku 2018.
Rudolf Jurolek patří mezi nejzásadnější a nejzajímavější současné slovenské básníky. Krátké glosy, pozorování světa, s přijetím údělu žít a být v souladu s tím vším, co je kolem. Jeho poezie si někdy rozumí víc s živly a se zvířaty než s lidmi.
To zásadní o světě a o lidech je tu odedávna a s trpělivostí se dá vypozorovat, pokud budeme schopni se na chvíli zastavit a skutečně se začít dívat a poslouchat.
Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi.
„Sbírka Prý musím projít březovým lesem Štěpánky Borské láká na toulku po snové plejádě dní. Mimořádné okamžiky současnosti jsou zkoumány se stejným zájmem jako osobní momentky. Svět, ve kterém je podstatná každá drobnost, okouzluje opravdovostí...“
Básnická sbírka obsahuje texty z let 2014–2022. Autor se zabývá nejen všednodenností v digitální kultuře a zkoumá, jak se popisnost jazyka komprimuje, je-li vztažena k digitalitě, ale píše i o ránech, probouzení či vztazích.