HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení.
Šestý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Wolffa ke Kantovi se zabývá francouzským a německým osvícenstvím, vznikem filosofie dějin a Kantovým systémem.
Autorka ukazuje logickou jednotu Teilhardova díla, vykládá podrobně všechny hlavní pojmy jeho teorie a používá jeho dílo jako celek včetně nepublikovaných dopisů, což je ojedinělé i v mezinárodním kontextu teilhardovských studií.
Filosofie 14. až 16. století je často nahlížena jako přechod mezi středověkou a moderní filosofií. Autor zdůrazňuje jak kontinuitu se scholastickou filosofií, tak význam renesančního myšlení pro vznik modernity.
V 15. století vznikl nepříliš známý, nicméně myšlenkově hodnotný "Dopis proti filosofii", sepsaný anonymním židovským autorem, patrně v některém aškenázském filosofickém centru ve střední Evropě.
Publikace v rozsahu třinácti studií se zabývá interdisciplinárním výzkumem recepce antiky v evropské kultuře, s cílem postihnout co nejvíce aspektů recepce antické kultury od nejstarších dob, přes středověkou a renesanční kulturu až po současnost.
Škvíry existence polské filosofky Jolanty Brach-Czainy jednoznačně patří k nejvýznamnějším filosofickým či šíře humanitním polským spisům nejméně za poslední půlstoletí.
