Že je časoprostor zakřivený, se ví už dávno a není s tím problém. Ten nastane, až když se v něm vyskytne nečekaná chyba, drobný kaz. Nevím, proč jsem to nenechal být. Proč jsem od toho nedal pracky pryč a strkal do všeho svůj zvědavý čumák.
Asi nejzásadnější Vilikovského román, spolu s Příběhem opravdického člověka (Větrné mlýny 2014). Dvě části knihy, nesoucí v názvech téma osamělosti, spolu vzdáleně příběhově souvisejí, ale nahlížejí na zlo ze dvou úhlů. Zevnitř a zvenčí.
Když bylo Natálii sedm let, uprchla spolu s rodiči před Stalinovou krutovládou do Německa. Iluze o svobodném životě se rozplynula hned poté, co se k moci dostal Hitler.
„Všechno je v pořádku! Nejsi starý! Stačí se nedívat do zrcadla.“ Markéta už řadu let pracuje jako pendlerka, vždycky se několik týdnů stará o věkovité klienty v Anglii a několik týdnů má volno.
Na hradě Landštejně je za záhadných okolností zavražděn hradní písař. Podezření padne na kupce, který spolu se svým doprovodem v podhradí přenocoval a hned za úsvitu spěšně odjel.
Jurij Bujda (1954) ve svém vyprávění s humorem i krutostí navazuje na nejlepší tradici ruského románu. Autor byl v Rusku za své dílo oceněn prestižní cenou Apollona Grigorjeva a jeho knihy vychází v několika jazycích.
„Říká se, že když se daří oslům příliš dobře, jdou se klouzat. O tom něco vím. S mým mužem jsme se jednoho dne ocitli na kluzišti stejně jako ti osli,“ tvrdí v úvodu Heda Záborská, vypravěčka příběhu.
Anglie na počátku 19. století vypadá jako krásný rozlehlý park s rodinnými sídly, v nichž žijí šťastní a laskaví lidé. Ale všechno není tak idylické, jak se zprvu jeví. Román v novém překladu Kateřiny Hilské.