Jedno z posledních svědectví generace Langra, Fischla, Čapka, Wericha a dalších v textu Viktora Fischla není zdaleka jen sentimentální vzpomínkou na dobu, která byla hrdá na své ideály. Je především svědectvím o "všedním" sebevědomí jedné generace.
Vzpomínky na Rudolfa Margolia nejsou jen životopisem vládního činitele a jednoho z členů KSČ, kterého mateřská strana odstranila ve vykonstruovaném procesu. Jsou i dějinami Margoliusovy rodiny a kronikou dějinných událostí.
Z drobných esejů, zařazených do tohoto svazku, vystupuje trochu jiný Casanova, než je obecně znám: encyklopedicky vzdělaný soudce, žalobce, obhájce a svědek své doby a jejích lidí, včetně sebe, a také jednající filozof.
