Ve své první a nejznámější knize se Alice Millerová zabývá důsledky potlačování v osobní a sociální rovině, příčinami dětských psychických zranění a jejich profylaxí a nakonec i novými možnostmi a způsoby rozpouštění následků raných traumat.
Monografie je věnována pedagogickému konceptu, podle nějž by všechny děti měly navštěvovat třídy hlavního vzdělávacího proudu, a to bez ohledu na stupeň svého postižení.