Už dávných dobách bylo jasné, že geometrie naučila lidi myslet. To platí stále. V našich školách se tento moudrý citát nevyužívá. Především v nižších třídách měla vládnout matematice. Pomocí geometrie se matematika stane zajímavou.
Významný současný britský matematik Marcus du Sautoy nás zve na expedici k hranicím lidského poznání. Budeme při ní hledat odpověď na otázku, zda existují věci, které z principu nemůžeme nikdy poznat.
Tato kniha je historií nuly. Stejně je však i historií lidí, kteří po staletí s nulou bojovali a nakonec jí v nerovném boji podlehli - učenců a mystiků, vědců a kněží, všech těch, kdo se nule snažili porozumět a ovládnout ji.
Jak to, že náš skutečný svět lze velmi dobře popsat pomocí matematických struktur? Přední americký kosmolog švédského původu Max Tegmark, profesor na MIT, se ve své nejnovější knize zamýšlí nad samotnou podstatou reality.
Publikace Sny o mnohosti světů srovnává obraz vesmíru v díle jezuitského polyhistora Athanasia Kirchera (1602–1680) Itinerarium extaticum (1656) a jednoho ze zakladatelů Royal Society Johna Wilkinse (1614–1672) The Discovery of a World in the Moon.
Otec fraktální geometrie Benoit Mandelbrot
(1924–2010) líčí ve svých pamětech zevrubně
svou životní a vědeckou dráhu, která byla téměř
stejně kostrbatá jako objekty, jejichž studiem se
proslavil.