Tlapková patrola je partička šikovných štěňátek různých plemen. Každý z pejsků umí něco jiného, a tak se dobře doplňují, když malí i velcí obyvatelé městečka potřebují jejich pomoc.
Jestli se Fiona ve svém životě něco naučila, pak to, jak udržet tajemství. Neprozradí jej ani otci, který ji vychoval. Je jediná, kdo ví o matčině milostném románku, který se odehrál před třiceti lety v Toskánsku, a nehodlá na tom nic měnit.
V odlehlé holandské vesnici, kam lidi zvenčí přijdou jen zřídka, se místní veterinář vydává na další
rutinní návštěvu sousedního statku. Je začátek parného léta a v okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu...
Zpráva o setkání s jakijským čarodějem donem Juanem nás zavádí do světů, v nichž platí jiné časoprostorové zákony, ale které jsou stejně skutečné jako ten, na nějž jsme zvyklí.
Jedním z hlavních témat, kterým se bratrská dvojice ve své tvorbě věnovala, bylo tzv. progresorství – pomoc poskytnutá vyspělou civilizací civilizaci zaostalé.
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů.
Doktore, nech mě umřít... Zlatá ulička během válečné zimy 1916/17: Kafka se na několik měsíců stahuje do ticha domku č. 22. Za světla petrolejové lampy píše básník děsivou vizi Venkovského lékaře.
Po takřka nečekaném úspěchu zoufalé mise na Dosah spásy zamíří plukovník komisař Gaunt a tanithští První ke strategicky důležité hutní planetě Urdesh obležené vražednými armádami Anarcha Seka. V sázce však může být víc než jedna planeta.
Březen roku 1870. Londýn pokrývá chlad a hustá mlha. Inspektor Scotland Yardu Ben Ross má však jiné starosti než rozmary počasí, neboť v zadní části restaurace na Piccadilly bylo nalezeno tělo mladé ženy.
Běsnící sněhová bouře skoro úplně odřízne Cherringham od okolního světa. V místním pečovatelském domě zároveň eskaluje řada problémů. Jeden z pacientů jej z neznámých důvodů uprostřed vánice opustí.
Poetická autobiografie Všechno bychom si řekli je úplně jiná než předcházející tituly berlínské spisovatelky Judith Hermannové. Je to její dosud nejosobnější kniha, uhrančivě otevřená zpoveď.