Reitinger zvolil metodu analytických sond do Vratislavovy domácí a zahraniční politiky, s důrazem na jeho panovnickou moc. V mnoha ohledech je jeho kniha velmi objevná, protože novou optikou nahlíží dobu druhé poloviny 11. století.
„Dlouhé“ 19. století, doba od konce 18. věku do vypuknutí první světové války, nebylo jen stoletím zrodu občanské společnosti, dobou dotváření politických struktur, diplomatických jednání, málo trvanlivých mírových smluv a válek.
Druhý svazek projektu Dějiny města Plzně, který je zaměřen především na 19. století, je opět kolektivní monografií, na níž se podílelo 19 autorů tentokrát zejména z plzeňských paměťových institucí.
Autor prostřednictvím nejrůznějších typů pramenů (severské ságy, autobiografie, portréty) zpochybňuje starší představy, podle nichž se individualita rodí až s nástupem renesance a humanistického myšlení.
Josefa Náprstková patří k osobnostem české historie, kterým dosud nebyla věnována zasloužená pozornost. Předložená monografie vychází ze všech typů pramenů uložených převážně v Náprstkově muzeu - rukopisů, tisků, obrazových fondů, ...
Když opouštěly v lednu roku 1826 španělské oddíly svoji poslední pevnost na americkém kontinentě, zůstaly Španělsku na západní hemisféře dvě kolonie – Kuba a Portoriko. Důležitější byla Kuba, jíž Madrid také věnoval větší pozornost.
O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval.
Monografie Bílá místa ve výzkumu holokaustu je výsledkem desetileté přednáškové činnosti Spolku akademiků Židů a jeho tříleté spolupráce s Fakultou humanitních studií UK.
Druhý díl, zahrnující léta 1939-2007, je věnován období druhé světové války, pozdnímu stalinismu, rozvoje Sovětského svazu jako světové velmoci až gorbačovské perejstrojky, následného rozpadu SSSR a vzniku nového Ruska.
