První díl dvoudílné školy hry na housle je určen začínajícím žákům základních uměleckých škol. Ve svých začátcích nepředpokládá znalost čtení a může být proto používána i u dětí předškolního věku.
Houslová škola Josefa a Magdalény Mickových představuje progresivně seřazený studijní materiál, který si neklade za cíl být chápán jako tuhý a neměnný postup výuky.
Etudy Franze Wohlfahrta jsou stále velmi potřebnou pomůckou pro rozvíjení základní techniky houslové hry a tudíž patří k oblíbené literatuře většiny houslových pedagogů.
Publikace pojednává o kvartetním díle Leoše Janáčka, především pak o notových edicích, které jsou následně z hlediska svého obsahu vzájemně konfrontovány. Cílem bylo vnést do současného labyrintu odlišností edic obou Janáčkových kvartetů řád.
