První díl dvoudílné školy hry na housle je určen začínajícím žákům základních uměleckých škol. Ve svých začátcích nepředpokládá znalost čtení a může být proto používána i u dětí předškolního věku.
Houslová škola Josefa a Magdalény Mickových představuje progresivně seřazený studijní materiál, který si neklade za cíl být chápán jako tuhý a neměnný postup výuky.
Etudy Franze Wohlfahrta jsou stále velmi potřebnou pomůckou pro rozvíjení základní techniky houslové hry a tudíž patří k oblíbené literatuře většiny houslových pedagogů.
Publikace pojednává o kvartetním díle Leoše Janáčka, především pak o notových edicích, které jsou následně z hlediska svého obsahu vzájemně konfrontovány. Cílem bylo vnést do současného labyrintu odlišností edic obou Janáčkových kvartetů řád.
Mickův učební materiál pro mladé houslisty obsahuje celkem 42 etud obohacených doprovodem druhých houslí. Druhé housle doplňují etudy po harmonické a někdy i po rytmické stránce. Vytvářejí tak oporu pro intonaci a nutí k rytmické hře.
Houslová knížka 2 - základní sešity pro počátky hry ve 3. poloze tvoří jeden celek a mohou být použity dvěma způsoby: jako jediný materiál pro úplné začátečníky v 1. a 2. roce výuky ( školička ), neboť obsahují uvedení do všech nezbytných složek hry.
Na Houslové škole pro začátečníky op. 6 legendárního českého pedagoga a houslisty Otakara Ševčíka (1852–1934) vyrostly celé generace houslistů po celém světě.
