Panoptikum starých kriminálních příběhů (1968), tak se jmenuje první ze tří souborů detektivních povídek Jiřího Marka z prostředí prvorepublikové Prahy.
Povídky vznikaly na základě skutečných událostí, které za starých časů vyvolaly senzace.
Zmije v garáži je o tom, jak je důležité, aby svět byl v rovnováze a každý přístroj v domácnosti vyvažovala nová kočka či pes nebo alespoň sýkorky nebo ježek na zahradě...
Fejetony a sloupky o zvířatech, lidech, levé mozkové hemisféře, Francii, Havaji, České Lípě i Českém Dubu, léčivém dubu, děravém kýblu, džungli, spolucestujících, kufrech, pitomém syndromu, kterým autorka trpí, a o všem, co tvoří její svět…
„Na zelené trávě svítí bílé linie. Kdo chce s námi hráti, ten si to vždy vypije…“
Bylo nebylo, žil v Dolních Bukvičkách u Kouřimi chalupník Klapzuba a ten na loučce za stavením vycepoval ze svých synů fotbalovou jedenáctku.
Kniha povídek a fejetonů s jasným poznáním, že vlastní pláč je vždy jednodušší než smutek cizích lidí. Proč si neustále obouváme boty, které přece vždycky tlačily… Může existovat nevěra, která nezraňuje? Opravdu lze mít sex bez závazků?
Čapkovy povídky, které jsou někdy označovány za nejzdařilejší část jeho rozsáhlého a žánrově pestrého díla. Autor na každé stránce dokazuje, že je výborným vypravěčem, který umí mistrně smíchat detektivní zápletku, humor a jistou dávku mystiky.