Stavovské divadlo, otevřené 21. dubna 1783 je jedinou zachovanou divadelní budovou v Praze, jež je přímo spojena se začátky novodobého českého divadelnictví. Především proto mu byla vždy věnována pozornost.
Kniha je volným pokračováním úspěšného titulu Slavná světová filmová klasika a obdobně jako její předchůdkyně obsahuje rozšířené recenze na více než 100 filmových titulů.
Kniha Arnolda Aronsona, profesora divadelních studií Columbia University v New Yorku, systematicky, kvalifikovaně a přitom velmi čtivě mapuje vývoj amerického alternativního divadla.
Kniha se zabývá filmovým divákem v meziválečném období 20. století. K jeho ucelenému obrazu dochází důkladnou analýzou filmových periodik a mapováním situace v tehdy se rozmáhajícím kinematografickém průmyslu.
Těžiště knížky tvoří nové vydání Bassovy příručky Jak se dělá kabaret? (1917), která je ojedinělým příspěvkem k promýšlení tohoto umění ‘malých forem’ z pohledu a zkušeností aktivního kabaretiéra.
Ztřeštěná komedie o zmatcích a omylech, které v jednom odpoledni rozvrátí poklidné městečko. V dokonale vystavěné frašce o lásce a nevěře, poctivosti a zlodějině hrají hlavní roli záměny dvojčat pánů a sluhů a jejich ženských protějšků.
Soubor textů Václava Havla věnovaných problematice divadla – novinové články, recenze, medailony, komentáře k vlastním hrám, filozofující eseje, korespondence, projevy, příspěvky do sborníků, vzpomínky.
Co je činohra? Jak souvisí tento pojem s institucí zvanou Národní divadlo? Tyto otázky si klade přední český divadelník - praktický dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog - v jednotlivých studiích.
Kniha usiluje o definici a vymezení oboru vizuální antropologie v rámci sociální a kulturní antropologie a zaměřuje se především na souvislosti filmu a audiovizuálních médií s vědní disciplínou.
Petr Váša shrnul své manifestační a teoretické eseje, v nichž na podkladě filozofických i antropologických textů hledá smysl a funkce fyzického básnictví v rámci literatury i divadla.
V roce 2010 tomu bylo 10 let, co herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti nastudovali hru Rychlé šípy, která se stala s více než 350. reprízami nejúspěšnější inscenací Slováckého divadla všech dob.
Pronikavá studie o progresivním žánru tanečního filmu (Screen Dance), která zkoumá jak jeho vývoj a historii, tak i samotné základy spojení obou uměleckých odvětví s odlišnými výrazovými prostředky a roli těla jako zprostředkovatele významů.
