Příběh se odehrává na pomezí mýtu a všednosti. Postavy i významy se objevují a mizí jako ve snu.
Přinášejí však zcela konkrétní otázky: o identitě člověka, jeho pravdivosti, vrozené touze po lásce i po tajemství smrti.
Píše se rok 1960, Olivě Denarové je patnáct let, žije v malé sicilské vesnici a už od malička ví (protože jí to její matka jako posedlá stále opakuje), že „žena je džbán – kdo ho rozbije, ten si ho nechá“.
Další kniha Aleny Vitáskové nás nevšedním způsobem vtáhne do světa zhýralých mladých lidí z bohatých rodin, jejichž jedinou zábavou je likvidace úspěšných osob prostřednictvím otce jednoho z nich – Jájinka.
Revoluční změny po roce 1789 obrátily život naruby nejen ve Francii. Stefanie a Hermína, dvě sestry, které musely po Francouzské revoluci uprchnout ze země, se marně pokoušely najít azyl u příbuzných v Itálii.
Že je časoprostor zakřivený, se ví už dávno a není s tím problém. Ten nastane, až když se v něm vyskytne nečekaná chyba, drobný kaz. Nevím, proč jsem to nenechal být. Proč jsem od toho nedal pracky pryč a strkal do všeho svůj zvědavý čumák.
Asi nejzásadnější Vilikovského román, spolu s Příběhem opravdického člověka (Větrné mlýny 2014). Dvě části knihy, nesoucí v názvech téma osamělosti, spolu vzdáleně příběhově souvisejí, ale nahlížejí na zlo ze dvou úhlů. Zevnitř a zvenčí.
Píše se rok 739 po Kristu a ostrov Lindisfarnae u Británie je zmítán hladomorem, blesky a větrnými víry. Nikdo z obyvatel však netuší, že se blíží mnohem větší katastrofa. K pobřeží totiž připlouvají ukrutní Vikingové.
Je těsně po druhé světové válce a Londýn se nesměle probouzí z hubených válečných let. Obyvatelky londýnských „ženských domovů“, dobročinného penzionu The May of Teck Club, se nadechují svobody a lační po nových šatech, nových mužích, novém životě.
„Všechno je v pořádku! Nejsi starý! Stačí se nedívat do zrcadla.“ Markéta už řadu let pracuje jako pendlerka, vždycky se několik týdnů stará o věkovité klienty v Anglii a několik týdnů má volno.
Maria Montessoriová byla výrazná osobnost, pocházela ze zámožné italské rodiny, v roce 1896 se stala první doktorkou medicíny v Itálii, zajímala se o výchovu mentálně postižených dětí a o otázku dětských nervových nemocí, později se věnovala propagaci svého programu vzdělávání.
Přišla o muže, našla dceru, dovolila si milovat. Kamilin život je v troskách. Manžel jí u večeře oznámí, že se „asi zamiloval“ do jiné, pak v klidu dojí steak a odejde.