Devátý svazek Díla Jiřího Gruši představuje vedle textů tištěných (Kudláskovy příhody, slabikář pro děti českého exilu Máma, táta, já a Eda. Česká abeceda) také jeho tiskem nevydané rozhlasové pohádky z šedesátých let a díla v rukopise.
Kniha představuje výbor z českých dramat, která vznikala mezi lety 1948–1989 jako neoficiální a dochovala se buď v rukopise, nebo zveřejněna samizdatem či publikována v exilu.
Ústřední postavou „nehistorické historie“ je poslední císař rozpadající se Římské říše. Tragickou situaci bývalé mocnosti Dürrenmatt ve své hře traktuje jako absurdní komedii.
Dramatický příběh Jenůfky a dvou nevlastních bratří Števa a Lacy a tragické smrti nenarozeného dítěte, patřící k vrcholům českého realistického dramatu.
V edici D vycházejí dvě mistrné komedie, jejichž hlavními postavami jsou chytří a mrštní sluhové Skapino a Maskarilo, kteří dokáží přes veškerá příkoří vymýšlet neskutečné intriky a triky, aby pomohli svým pánům získat milovanou dívku.
Dramatizace třetího románu Jáchyma Topola (1962) Noční práce evokuje přízračný svět české pohraniční vesnice v čase přelomové dějinné události – okupace ČSSR vojsky zemí Varšavské smlouvy.
Leopold Kopřiva, doktor filozofie, který je vmanipulován do role „hrdiny“, na konci Havlovy hry z roku 1975 vykřikne: „Dejte mi všichni pokoj!“ Largo desolato je dramatickým obrazem „absurdní doby“, doby normalizace.
