Neobvyklý název knihy odkazuje jednak k negativním sebedefinicím, které jsou pro Ivana Vyskočila charakteristické (Nedivadlo, Nehraje se), ale zároveň napovídá, že se tu o Vyskočilových fabulích píše v souvislostech s příběhy jiných vypravěčů.
Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů.
V knize podává autor soubor svých celoživotních studií o Haškovi a Švejkovi. První část obsahuje zasvěcený popis vzniku Osudů dobrého vojáka Švejka. V druhé části svazku nalezneme přehled čelních představitelů takzvané Pražské Bohémy.
Jiří Mika ve své knize ukazuje, že pro Kolářův umělecký vývoj nebylo Kladno určující jen jako kulisa či příležitost nahlédnout (a okusit) strasti dělnického života, ale také jako místo, v němž se aktivně zapojil do společenského a kulturního dění.
Autor čtenáře čtivou formou seznamuje s pozoruhodnými osudy spisovatelky, jejími knihami a s místy, kde žila a kde se odehrává většina jejích barvitých, napínavých příběhů.
Kniha přináší v intencích snahy po vyrovnání se s minulostí varování před možným opakováním života v totalitě na podkladě životního příběhu ženy, spisovatelky, novinářky, překladatelky, divadelní kritičky Marie Majerové.
