Toto je příběh Davida Placzka, nejstaršího syna židovských idealistických průkopníků v Palestině — německé matky a českého otce. David zde bohatým a jedinečným jazykem popisuje, jaký byl jeho každodenní život a jak přežil holokaust daleko od vlasti.
Autor tuto knihu pojal jako pokus o vyrovnání se s vlastní komunistickou minulostí. Říká, že je to „sonda, o kterou by se měl v nějaké podobě snažit každý dospělý obyvatel této země. Protože komunistické stíny dopadají na všechny.
Když se Mia ve svých osmatřiceti letech ocitne na prahu vyhoření, dá výpověď v práci a odjede do Japonska za svou spřízněnou duší Sei Šónagon, dvorní dámou a básnířkou, která žila před tisíci lety.
Tato kniha vznikala pět let, v bolestech a stíhána nepřízní osudu. Ale nakonec je tady! Na Vojtěcha Lindaura (1957–2018) v ní vzpomínají rodinní příslušníci, přátelé z dětství a mládí, kolegové z hudebních časopisů i dalších projektů, ...
„Na památku zesnulým, pro vzpomínku žijícím, jako odkaz pro příští generace.“
Toto motto vyjadřuje vše, co lze spojit s knihou Heimat Hohenelbe vydanou v roce 2007 krajanským spolkem Heimatkreis Hohenelbe se sídlem v Marktoberdorfu.
Jmenuji se Martin a jsem doktor. V rukou obracím starý deník plný vzpomínek a afrického písku. Napsal ho před několika lety jeden mladý medik během své mise v Súdánu. Jeho příběhy mě rozesmávají, fascinují a z některých mi je až smutno.
Irská autorka Lorna Byrneová (1953), která má výjimečnou schopnost vidět anděly a komunikovat s nimi, je českým čtenářům dobře známá už od doby, kdy u nás vyšla její autobiografická kniha Andělé v mých vlasech.
Krátké příběhy vypovídají o reálném životě lidí na území Šumavy. O všem, co jim osud přichystal, co museli strpět, co obětovali, ale třeba i jaké humorné příhody se jim kdy udály.
Dochované dopisy česko-římského teologa a katolického kněze Vladimíra Boublíka přinášejí fascinující pohled na život člověka, který se od chlapeckých let připravoval na kněžství. Rok 1948 pro něj však znamenal zásadní zlom.
Cesta Evy Erbenové byla zpočátku umetená, pak plná výmolů, několikrát stála na kraji propasti, měla štěstí, pokaždé se našel někdo, kdo jí podal pomocnou ruku, ale především musela ona sama chtít, znovu se nadechnout a jít dál.
Kniha je symbolickým poděkováním autorům, kteří se v naději, že jejich záznamy mohou posloužit nejen rodinným příslušníkům, ale i dalším čtenářům, pustili v polovině 90. let do sepisování vzpomínek na své dětství ve Vídni.
