Že je časoprostor zakřivený, se ví už dávno a není s tím problém. Ten nastane, až když se v něm vyskytne nečekaná chyba, drobný kaz. Nevím, proč jsem to nenechal být. Proč jsem od toho nedal pracky pryč a strkal do všeho svůj zvědavý čumák.
Asi nejzásadnější Vilikovského román, spolu s Příběhem opravdického člověka (Větrné mlýny 2014). Dvě části knihy, nesoucí v názvech téma osamělosti, spolu vzdáleně příběhově souvisejí, ale nahlížejí na zlo ze dvou úhlů. Zevnitř a zvenčí.
Píše se rok 739 po Kristu a ostrov Lindisfarnae u Británie je zmítán hladomorem, blesky a větrnými víry. Nikdo z obyvatel však netuší, že se blíží mnohem větší katastrofa. K pobřeží totiž připlouvají ukrutní Vikingové.
Paříž, 1925: Vstoupit do Tajného cirkusu znamená vstoupit do světa zázraků – světa, kde ženy krotí nádherná zvířata, kolotoče vás přenesou do minulosti a artisté na visutých hrazdách se vznášejí po obloze. Každý odvážný kousek však něco stojí.
Je těsně po druhé světové válce a Londýn se nesměle probouzí z hubených válečných let. Obyvatelky londýnských „ženských domovů“, dobročinného penzionu The May of Teck Club, se nadechují svobody a lační po nových šatech, nových mužích, novém životě.
Přišla o muže, našla dceru, dovolila si milovat. Kamilin život je v troskách. Manžel jí u večeře oznámí, že se „asi zamiloval“ do jiné, pak v klidu dojí steak a odejde.
