Fú jsou hory, v nichž bydlí vítr. Jedno z míst, na jaká přijdete, půjdete-li s Ewaldem Murrerem po jeho cestě za východní zrcadla.
Murrer se v této své sbírce pohybuje v nových kulisách, inspirací je mu orientální poezie.
Nečtete poezii? Nebaví vás poezie? Zanevřeli jste na ni už na základce?
Pak je tato kniha určena právě vám. Nechte se unést osobitým světem básní Pavla Kašpara. Jeho sbírka Chce se mi vás nenechá chladnými.
Písňové texty Ivana Huvara spojeného hlavně se skupinou Folk Team v podobě sbírky téměř stovky klukovsky rozpustilých, lyrických i filozofujících básní.
Báseň v próze básníka a textaře, saxofonisty skupiny Plastic People of the Universe. Sepsáno jedné noci roku 1981 v šíleném období probíhající akce Asanace, po brutálním výslechu a následném pokusu o uklidnění se rumem.
Poezie Karla Miloty je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu.
Veselé leporelo Josefa Lady s lidovými říkadly o koťatech, zajíčkovi, vodníkovi, zimě nebo o houbách je dnes českou klasikou i nakladatelským evergreenem.
Výbor obsahuje písňové texty a básně uveřejněné v samizdatových edicích. Knížka vychází z vydání, které vyšlo v roce 1999 pod názvem Radio.
Doslov Vratislav Brabenec, Ivan M. Jirous, Marie Benetková, Jan Lopatka, Pavel Zajíček a Jaroslav Riedel.
Jan Nebeský alias Jan z Wojkowicz byl mistrem podmanivých nálad znějící „hudbou podjeseně“ a vonící chladivým vzduchem „nejtesknějších navečerů“. Jeho verše promlouvají půvabem zapomenutých a znovu nalézaných věcí.
Kniha Nerůžový les je redakčním výborem z několika básnických manuskriptů, které v průběhu osmdesátých let minulého století vydával český básník Ivo Hucl v několikavýtiskové samizdatové podobě.
Autorčiny melodické verše plné stísněných duševních pohnutek a zvláštních temných (až hrobových) tónů by mohly být leckdy ideální inspirací pro gothic rockové skupiny. Jsou jemné, možná často jednostrunné, nebo snad jednostranné, ...
Básník Vít Slíva si v letech 1977 až 2008 vedl soukromý deník nazvaný Dnění, čítající více než 3500 stran. Tento soubor, jenž obsahuje jak poetické záznamy všedního dne, tak příležitostné básně, se v českém literárním prostředí stal určitou legendou.
Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim („Už jdeš, jen ses zamyslel.“), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské „logiky snu“,...
