Já, Loki, bůh lži a klamu, si stále odpykávám svůj trest mezi smrtelníky na Zemi. Když se ztratí Thorovo kladivo, všichni jsou přesvědčeni, že za to můžu já.
Martin Talbot vypráví hravý a veselý, místy smutný příběh, který je podobenstvím o lidském
(ne)porozumění a (ne)dorozumění, o síle jazyka a slov, která mohou vyznívat do prázdna, zraňovat a
ubližovat, ale také oslovovat, pomáhat a hladit.
Osud mi do života přivedl dítě. Jsem matka. Je to zvláštní institut. Mateřství. Dokud žena svoje reprodukční poslání nezažije v praxi, má pocit, že propojení jejího fyziologického a mentálního předurčení tvoří dokonalou symbiózu.
Dobrodružství ve středověkých kulisách pro dospělé, kteří ještě nezapomněli na chvíle, kdy se dětský svět začal komplikovat, a přesto neztratili smysl pro humor.
Je v dnešní době možné, aby si byly dvě dospělé ženy s věkovým rozdílem čtyřiceti pěti let blízké? Anna je ve věku, kdy by si měla někoho najít a začít plánovat rodinu, jenže ona chce svůj čas trávit s bábi Jarkou.
Pokračování nyní už kultovního Deníčku moderního fotra, v němž otec na mateřské dovolené odhaluje strasti rodičovství, o kterých se obvykle nahlas nemluví.
Psal se rok 2018, byl prosinec. Na bar přišla paní a zcela vážně si objednala latte bez mlíka s sebou. Tehdy jsme u baru byli tři a všichni jsme otevřeli pusy dokořán. Ale náš zákazník, náš pán.
Maminky malých dětí většinou nepěstují pravidelné „lectio divina“ nad Písmem, což je jeden z pilířů života mnichů. Je pro ně náročné najít si čas na jakoukoli duchovní četbu.
Jak sám autor, dlouholetý revizor, říká, má nutkání ukázat jedno z nejzvláštnějších povolání v pravém světle. Bez obalu a přetvářky. Zábavné i méně zábavné historky z revizorské praxe, bez oficiálních stanovisek pro média.
Onoho listopadového večera si na tramvajové zastávce jedna pětatřicetiletá, sarkastická a životem znavená žena uvědomí, že chlapů v jejím životě už bylo příliš.