Ševčíkův Opus 2 patří ke stěžejním dílům houslové pedagogické literatury. Je zaměřen na základní problémy techniky pravé ruky, které Ševčík procvičuje v systematicky řazených 4 000 variantách všech smyků.
Významným opusem legendy houslové pedagogiky Otakara Ševčíka (1852-1934) je jeho Škola smyčcové techniky. Zatímco Opus 1 představuje zásadní shrnutí Ševčíkovy progresivní metody výuky houslové hry.
Tato příručka vznikla z potřeby a snahy pro ucelený a systematický postup na procvičení breaků, které by více ozdobily doprovodný rytmus ve skladbě a zpřesnily puls dob pro hraný rytmický celek.
Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104, bezpochyby jeden z nejoblíbenějších kusů světového violoncellového repertoáru, je poslední skladbou, kterou Dvořák zkomponoval za svého tříletého pobytu v Americe.
Ukulelová dueta vychází vstříc hráčům, kteří chtějí zažít radost ze společné hry. Většina literatury je pro jednoho hráče, ale při hře z těchto not se můžete učit souhře dvou hudebníků. Navíc jsou zde akordy i pro třetí doprovodný nástroj.
Na ukulele mohou hrát hudebníci všech úrovní. Od úplných nováčků, kteří nikdy neměli hudební nástroj v ruce, po pokročilé umělce, kteří si chtějí „rozšířit svůj repertoár“.
Kapesní průvodce tanečními rytmy na bicí soupravu s nadneseným názvem „Když bubny tančí“ nabízí bubeníkům víceméně kompletní přehled nejpoužívanějších tanečních nebo jinak důležitých stylů.
