Otec Maxmilián Maria Kolbe je známý tím, že v létě 1941 v koncentračním táboře v Osvětimi nabídl svůj život za otce několika dětí a po dvou týdnech zemřel v bunkru hladu.
Covidová atmosféra do duchovního života vstoupila již naplno. Kromě analýzy protikladných postojů se text zaobírá tvůrčí přítomností Kristovou. Ten člověka v dějinách civilizace vždy věrně doprovázel.
Svatí, které církev uctívá, mohou nenápadně, ale zato velmi jasně osvěcovat náš život. Každý z nich tiše inspiruje naši každodennost, a to osobitým a jedinečným způsobem, v lásce, která překračuje i hranici smrti.
Předkládaná publikace obsahuje dvě Bunyanova pojednání o modlitbě: Modlitbu v Duchu, sepsanou autorem roku 1662 v Bedfordském vězení, a Trůn milosti, který vyšel po autorově smrti v roce 1692 coby součást souhrnné sbírky.
Monografie přináší antologii textů českého jezuitského kněze Adolfa Kajpra (1902–1959). Jde o výbor stěžejních úryvků z článků, které vyšly v letech 1934–1941 a 1945–1948.
Církevní otec Bazil, nejvzdělanější osobnost křesťanského Východu, rozprostírá dramaturgii stvoření uvnitř Boží Moudrosti. Odtud se v církevní tradici ujal výraz sofiologie.
Klasické dílo duchovního života od francouzského jezuity Louise Lallemanta (1588–1635) je blízké knižnímu titulu Odevzdanost do Boží prozřetelnosti od Jean-Pierre de Caussada.
Kniha přináší nový náhled na vztah mezi katolickým křesťanstvím a magií. Autor ve své práci rozebírá magii očima antropologů, mnohdy dnes již opomíjených.
Modlitební kniha nejen pro evangelíky. Shromažďuje pestrou škálu textů – od modliteb starokřesťanských až po ty zcela současné; modlitby církevních velikánů i modlitby babiček, studentů, nemocných. Průřez církevním rokem i během všedního života.
Kniha německého teologa vykládá krok za krokem apoštolské krédo neboli vyznání víry a jeho věroučné pravdy tak, aby byly zajímavé nejen pro věřící, ale i pro ty, kdo stojí mimo církve či k nim chovají odstup.
