Reprezentativní kniha mapující celou kariéru Mira Žbirky prostřednictvím textů jeho písní. Kniha obsahuje 180 textů písní, každá píseň je opatřena akordovými značkami.
Třetí kniha Jana Kunzeho je souborem básnických minipříběhů podaných (podobně jako v autorově druhé sbírce Dekadent dezert) s přímočarou provokativností a tematizujících životní peripetie individua-umělce, v němž tušíme autorovo alter ego.
Šestá kniha poezie textaře a folkového hudebníka přináší opět pestrou škálu básnicky zpracovaných pocitů a prožitků, podaných jak s jízlivou ironií, tak i laskavým úsměvem.
Je s podivem, že jako zdroj básnické inspirace zůstávaly numerologické příručky (na rozdíl od slangů, profesní mluvy a webových jazykových mikrosvětů) až dosud nepovšimnuty. Ivana Kašpárková si ve své knižní druhotině tento materiál přizpůsobila.
Velká národní poéma z pera Romana Ropse-Tůmy. Novodobé české dějiny viděny vnitřním zrakem jejich kolektivního aktéra. S doprovodnými kolážemi Jaroslava Tvrdoně.
Zralá sbírka autora, který má za sebou významné básnické a prozaické dílo. Ve svých nových verších navazuje na tradiční hodnoty české poezie, cítíme tu lyrickou hravost Wernische i Blatného. Petr Motýl je ale svébytný a svůj.
Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven.
Koláž z básní a dopisů rodině. Útlá knížka je literární koláží, vydaná ke stému dvacátému výročí narození Jiřího Wolkera. Na čtenáře čeká výbor z básníkovy korespondence s rodiči nejen z období jeho těžké nemoci, prosvícené úryvky z jeho básní.
Knížka je pátou básnickou sbírkou malíře Pavla Preisnera. Básně jsou psány prózou - velmi krátkou. Jak říká sám autor: zapíši nějaký vjem a osekávám text až na jen to nezbytné. Sbírku provází fotoilustrace Libora Stavjaníka.
Druhá básnická sbírka Jana Grabce se vyznačuje sevřenější jednotou času a místa než ve sbírce předchozí. Jako by se odehrávala při procházkách únorovou Prahou.
Poezie M. J. Vilímka není vlastně nesena jeho životním osudem františkána, jde proti němu, nebo spíš podél něj. Je to poezie divokého smíření a napjatého klidu, vášnivě hledající rovnováhu.