Rozsáhlé ranné dramatické dílo velkého klasika, zaujme milovníky jeho tvorby. Mladý autor kriticky nahlíží na společnost, která se schází na statku vdovy po generálovi Anny Vojnické.
První český překlad Plautovy komedie Curculio se pokouší zprostředkovat českým čtenářům hru tak, aby k nim antický autor promlouval jazykem srozumitelným a aktuálním, aby se pokud možno neztratilo nic z jeho specifického humoru.
Satirická komedie Zahradní slavnost patří k prvním českým absurdním hrám a v šedesátých letech byla v legendárním Divadle Na zábradlí vůbec první divadelní hrou Václava Havla uvedenou na jeviště.
Dramatizace slavného románu o snaze vybudovat si vlastní systém, pokusit se najít řád v chaosu skutečnosti, vytvořit si svůj jedinečný kosmos ve světě, ve kterém staré už neplatí a nové ještě nenastalo.
Shakespearova hra Julius Caesar patří k jeho nejznámějším politickým tragédiím. Shakespeare v ní podává strhující příběh nejznámější politické vraždy v dějinách.
Dva soubory krátkých experimentálních her z počátku 60. let 20. století v jednom svazku, které mapují dosud málo prozkoumané území mezi klasicky vystavěným dramatem a spontánní impro izací. Druhé vydání doplněné o nové hry.
Shakespearova tragédie Antonius a Kleopatra bezprostředně navazuje na Julia Caesara, zároveň se od této římské tragédie odlišuje. Zatímco Julius Caesar je politickou tragédií, Antonius a Kleopatra je navíc příběhem osudové lásky.
Klasická romantická tragédie. Vzrušující drama mladého německého autora vypráví příběh dvou bratří, Karla a Franze Moora, jejich tragický osud, utrpení, které způsobí svému otci i milence jednoho z nich.
Půvabně hravá méně známá Shakespearova komedie, ve které si trojice mladých mužů slíbí, že se tři roky budou věnovat pouze filozofii a nepohlédnou na žádnou ženu.
Toto je připomínka padesáti let existence Činoherního studia v Ústí nad Labem. Scéna vznikla ve vypjaté normalizační době na troskách politickou mocí zrušeného Kladivadla.
Neschopnost komunikace mezi nejbližšími, touha po penězích, bolestná odhalení pravdy, strach ze smrti, ale zároveň ze života ve lži, pocity opuštěnosti v blízkosti těch, které milujeme.
Psaním rozhlasových her se Milan Nápravník začal intenzivně zabývat po roce 1968, poté co emigroval do Západního Německa. Texty pro rozhlas představují v rámci jeho tvorby zcela zapomenutou oblast, a nutno podotknout, že zcela neprávem.
