Obrázková publikace zachycuje podstatné momenty tzv. dlouhého 19. století, jež ovlivnily vývoj habsburské monarchie, podílely se na jejím rozpadu a následném vzniku samostatného československého státu.
Tématem práce jsou osudy asi pěti tisíc osob židovského původu deportovaných od listopadu 1944 do března 1945 nacistickými okupačními orgány ze Slovenského štátu do koncentračních táborů.
Dva nejhorší diktátoři v dějinách spolu bezmála dva roky aktivně spolupracovali. Oznámení dohody mezi nacisty a Sověty ohromilo celý svět, v jejím rámci došlo k invazi do Polska a její zhroucení vedlo k rozhodujícímu střetu druhé světové války.
Autor podtitul publikace rozvadí v předmluvě. Připomíná maturitu na gymnáziu v Opavě, studium klasice filologie v Praze, pedagogické působení na gymnáziích ve Slezsku a na jižní Moravě, zajetí na ruské frontě a vstup do legií v Rusku.
Kniha je první souhrnnou syntézou dějin Církve československé (husitské) v období druhé republiky a nacistické okupace. Primárně se zaměřuje na perzekuci a rezistenci tohoto po římskokatolické církvi druhého nejpočetnějšího církevního společenství...
Závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy vypráví o střetech a osobnostech „podzimu středověku“, kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně.
V době těsně před vypuknutím husitské revoluce vznikl v Praze latinský traktát Mikuláše z Drážďan "Tabule veteris et novi coloris", který se pomocí kombinace obrazu a slova kriticky vyjadřoval ke stavu církve.
