Dva soubory krátkých experimentálních her z počátku 60. let 20. století v jednom svazku, které mapují dosud málo prozkoumané území mezi klasicky vystavěným dramatem a spontánní impro izací. Druhé vydání doplněné o nové hry.
Shakespearova tragédie Antonius a Kleopatra bezprostředně navazuje na Julia Caesara, zároveň se od této římské tragédie odlišuje. Zatímco Julius Caesar je politickou tragédií, Antonius a Kleopatra je navíc příběhem osudové lásky.
Klasická romantická tragédie. Vzrušující drama mladého německého autora vypráví příběh dvou bratří, Karla a Franze Moora, jejich tragický osud, utrpení, které způsobí svému otci i milence jednoho z nich.
Půvabně hravá méně známá Shakespearova komedie, ve které si trojice mladých mužů slíbí, že se tři roky budou věnovat pouze filozofii a nepohlédnou na žádnou ženu.
Toto je připomínka padesáti let existence Činoherního studia v Ústí nad Labem. Scéna vznikla ve vypjaté normalizační době na troskách politickou mocí zrušeného Kladivadla.
Neschopnost komunikace mezi nejbližšími, touha po penězích, bolestná odhalení pravdy, strach ze smrti, ale zároveň ze života ve lži, pocity opuštěnosti v blízkosti těch, které milujeme.
Psaním rozhlasových her se Milan Nápravník začal intenzivně zabývat po roce 1968, poté co emigroval do Západního Německa. Texty pro rozhlas představují v rámci jeho tvorby zcela zapomenutou oblast, a nutno podotknout, že zcela neprávem.
William Shakespeare je středobodem západního kulturního kánonu a tragédie Hamlet je středobodem Shakespearova dramatického a básnického díla. Patrně nejznámější Shakespearova hra se za čtyři století dočkala bezpočtu zpracování.
Komedie slavného italského dramatika z roku 1753, jejíž hlavní postavou je mazaná benátská hostinská, která nemá nouzi o nápadníky a dovede si s nimi rázně poradit, patří mezi Goldoniho veselohry...
Klasická dramatická báseň norského dramatika pojednává o osobitém hledání životních hodnot nezkrotného Peera Gynta, který utíká před svou minulostí a stává se světoběžníkem, aby na konci své pouti zjistil, že to nejdůležitější, na něj čeká doma.
Když Arthur Schnitzler napsal na konci 19. století Rej, neměl odvahu s ním veřejně vystoupit. A když ho o dvě desetiletí později inscenovali ve Vídni a Berlíně, byl z toho skandál, který vyústil ve rvačku a obvinění správy divadla, autora i herců.
