George Eliotová patří spolu s Jane Austenovou a sestrami Brontëovými k nejčtenějším a nejuznávanějším anglickým autorkám své doby. Přesvědčí Vás o tom i v povídkách, z nichž dvě si nyní můžete přečíst.
Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) napsal novelu Souboj ve svých jedenatřiceti letech. Souboj je povídka napsaná z plného rozmachu tesknoty. Je to povídka důležitá především pro porozumění Čechovovi samému.
Kniha vědecko-fantasticko-heretických povídek Kacířské nápady o mimozemšťanském pinožení a vyzpytatelnosti lidského osudu. O dramatické ztvárnění Kacířských nápadů se v současné době stará Krutodivadlo Kachny!
Výbor sedmnácti většinou dosud nevydaných satirických povídek, které vznikly ve 20. letech minulého století. Autor slavného románu Mistr a Markéta v nich čtenáře potěší svým humorem, absurdními situacemi a brilantním glosováním poměrů v tehdejším Rusku.
Jak moc je pro každoden důležitá láska? A je přátelství skutečně nenahraditelné? Umí emoce ubít rozum? Hořkovtipné fejetony a povídky populární spisovatelky o závislosti, upřímnosti i pravdě.
Hordubal Čapek se ve svém psychologickém díle Hordubal inspiroval skutečným příběhem. Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky domů, ale žena se k němu nemá a dcerka ho nepoznává.
Zkušený lékař, jemuž náročná operace nedá spát. Starý pacient, který najde spřízněnou duši v laskavé medičce. Rodiny, které stmelí až vážná nemoc. To jsou jen některé ze širokého spektra příběhů, s nímž kardiolog a spisovatel Josef Veselka přichází v nové povídkové sbírce Špitál.
Každý četník na zkoušku si musel během prvního roku své služby osvojit značné množství odborných vědomostí a dovedností, které byly nezbytné pro službu v četnickém sboru.
Kniha obsahuje 101 povídku, z nichž většina se stala mně nebo mým známým. Jsou chronologicky řazeny a první začíná v roce 1955 a poslední je z roku 2001. Naprostá většina příběhů je veselá a čerpá z absurdity, ve které jsme my starší žili.
Vzrušující, divoké, šílené a vtipné povídky zneuznaného mladého génia Petra Měrky navazují na poetiku u nás dobře známého ruského spisovatele Daniila Charmse nebo Charlese Bukowského.
Klasik hrůzostrašné povídky by nemohl existovat bez protikladných vlivů, a tak vedle jeho nejlepších děsuplných povídek, můžeme postavit pěkně úderné, vypointované grotesky, protože humor a horor mají k sobě mnohdy nebezpečně blízko.
Soubor povídek, jejichž společným motivem jsou životy lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitli na okraji společnosti. Charakteristická je pro povídky také láska ke zvířatům.