Nejprodávanější knihy nebo mapy v roce 2024
česká poezie

Takže čau, já jsem Pokáč a tohle je můj druhej zpěvník. Od vydání toho prvního se událost spoustu věcí. Vyšly další dvě studiový desky, mraky rychlovek, společně jsme narvali O2 Arenu k prasknutí, ale vlasy mi pořád nenarostly.

Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi.

Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci.

Debut Moniky Tintěrové zaujme svou otevřeností, se kterou břitkým jazykem ohledává místa, kde se ve světě ženy intimní setkává s archetypálním.

První svazek rozsáhlého sebraného díla nejprokletějšího českého básníka naší doby Karla Šebka. Texty pocházejí z velmi rozsáhlé rukopisné pozůstalosti, přičemž převážná většina z nich nebyla nikdy publikována.

Druhý svazek rozsáhlého sebraného díla nejprokletějšího českého básníka naší doby Karla Šebka. Tento závěrečný svazek obsahuje kompletní ediční poznámku, doslovy a obrazovou a fotografickou přílohu.

Básnická sbírka Hodina mezi psem a vlkem pochází z 60. let, stejně jako Smuténka či Metličky. Po vydání těchto děl byl básník zahnán do politického ústraní. Za své dílo byl oceněn až po roce 1989.

Sbírka sedmi nejznámějších pohádek pro nejmenší, odvyprávěných jako básničky. Žádné zkratky, ale plnohodnotné pohádky s kompletním dějem a dlouhé právě tak, aby každá z nich vystačila na přečtení dětem před spaním.

Ivan M. Jirous byl nejen duchovní vůdce undergroundu, vězeň, básník a magor, ale též velký modlitebník. Z Magorovy summy jsou vybrány nejlepší básně duchovní a seřazeny shora dolů: Nejprve Bůh ve třech podobách – Stvořitel, Vykupitel a Utěšitel.

Osobní a osobitá knížka malíře a ilustrátora Pavla Čecha, který v ní básněmi doprovází své vlastní monotypy.

Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků.

Páté vydání sbírky sestavené z velkého množtví rukopisných básní.

Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).

Kniha Měsíc na dně řeky je třetí samostatnou básnickou sbírkou autorky a je rozdělena do dvou částí. První část sbírky, nazvaná Má láska a lež, obsahuje česky psané básně. Do druhé části Podoby lásky zařadila básně psané slovensky.

Je to básník sám? Je to neznámý zlý demiurg? Nebo dokonce jakýsi Kilárek? Kdosi tu natahuje své hrdiny jako plechové hračky a ty trhavě poskočí. Představení začíná. Scénář studený, zážitky žhavé. Výseky příběhů, vztahové karamboly...

Antologie básní o pivu a pivní poezie od roku 1880 po současnost. Knížka představuje národní bardy i autory regionální a zdánlivě bezvýznamné.

Básně Tomáše Gabriela bedlivě zkoumají, jak snadno se pod jazykem zřítí každá stylizace. Stačí jen trochu rozšířit segment zabírané skutečnosti a to, čím bychom tak rádi byli, se rázem zdá být nedohledné, legrační.

„Bojím se být po smrti sám“, píše autor v posledním textu této sbírky. Je to jeden z nejpůsobivějších veršů, které jsem kdy četl. Pavel píše a myslí tak, jak to má básník dělat: v obrazech, které jsou nabité emocemi, nikoliv proklamacemi.

Psát haiku jako slabikovou skládačku, brát je jako Tetris nebo sudoku, je veselé a zábavné. Ale pokoušet se psát haiku jako poezii je těžké, skoro bolestivé. Člověk brzy zjistí, že počet slabik je ten nejmenší problém.