Základem knihy je nedokončená autobiografie Miloše Kopeckého. Svůj životopis začal psát sám, ale velkou část zápisků pod tíhou přílišné sebekritiky spálil.
Některé lásky nepotkáváme v životě proto, aby se naplnily. Mohou se zdát nemožné, ale nejsou zbytečné. Často nám přinesou poznání, někam nás významně posunou a zůstávají důležitou součástí našeho osobního příběhu.
„Jsem matka. Ale od jisté doby si pokládám otázku, zda jsem byla vždy dobrá matka. Jestli jsem právě já nezavinila situaci, kdy se z mojí holčičky stala feťačka.“
Rok 1950 patří k těm temnějším. Vrcholily politické procesy i studená válka. Velké dějiny zažívaly své velké dny. Ale i v tomto čase si mezi balvany velkých historických událostí razí cestu proud běžného života.
Rok 1951 patří k těm, které opravdu nemají dobrou pověst. Politické procesy jsou v plném proudu, studená válka zuří na obou stranách železné opony. Jenže i v těch nejtemnějších časech existují střípky radosti.
Umírá Stalin i Gottwald, lidé přicházejí o své úspory, začíná vysílat Československá televize a Edmund Hillary spolu s šerpou Tenzingem stanou jako první lidé na vrcholu Mount Everestu.
Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. Jaké události plnily stránky novin, kolik stál lístek do kina, jak vypadala tehdejší auta nebo co se tenkrát nosilo za oblečení?
V Evropě tento rok začíná arktickou zimou. V Československu je ale ve vzduchu cítit předjaří. Nálada se mění a je to znát na každém kroku. Jako by se uvolnila obrovská energie a začínaly se dít věci.