Novela Mrtvý muž už jednoznačně ukazuje, že se v české literatuře objevila nová strhující vypravěčka. Příběh je monologem ženy, která
rekapituluje svůj život.
Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena?
Sadeho povídky v tomto souboru jsou výběrem z francouzského originálu L’Époux complaisant et autres récits (Úslužný manžel a další příběhy), publikovaného v roce 1968.
Próza začínající autorky se značně vymyká kontextu současné české literatury. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její — dnes již klasické — próze K majáku. Autoka za knihu obdržela Cenu Jiřího Ortena 2008.
Mladá Adléta Arpádovna je provdána za knížete Soběslava. V Čechách tou dobou kníže soupeří o trůn se svým bratrem, Adléta je proto odvezena do bezpečí na uherský dvůr svého bratrance krále Štěpána.
Alžběta je o jedenatřicet let mladší než její císařský choť Karel IV., přesto se obává, že si ji manžel vyvolil nikoli z lásky, ale pouze z diplomatických důvodů, aby si naklonil své politické protivníky.
Zitě bylo třináct, když její otec poprvé přivedl domů Karla Kramera, šarmantního, asi čtyřicetiletého architekta, který jim měl navrhnout rekonstrukci domu. Zita se do něj okamžitě zamilovala.
V noci z 9. na 10. dubna 1926 se neznámý pachatel vloupal do statku Doyscherhof, kde začal bez milosti bít sekyrou spící rodinu. Nejdříve dospělé… potom děti.
Co o nás vypovídají vtipy, které vyprávíme a smějeme se jim? Ukazují nejen to, že máme chuť být veselí, ale třeba i to, že po něčem toužíme, něco nám chybí a jiné věci nebo situace nesnášíme.