Jako návštěvník jsem při mnohých cestách pobýval v Paříži dny, týdny, nejvýše měsíce. Moje svědectví je proto samozřejmě úsečné, neúplné, náhodné, osobní.
Básnická sbírka jednoho z nejčtenějších českých básníků přináší vedle citlivých evokací přírody, stárnutí a básní milostných též pozoruhodné epické "svědecké" básně, obohacující Jirousovu poetiku o nový rozměr. Doslov Vratislav Brabenec.
Smyslem tohoto výboru není vršit další popsané stránky písemnictví našeho pomyslného světa. Autoři v této knize nejsou kastováni dle doby, literárního stylu, ani místa.
Je to jen pár slov úvodem, avšak je mi poněkud úzko z tíhy významu, kdy po opakovaném čtení výjimečné sbírky jsem se pustil tam, kam nás Ondřej Fibich napoprvé vedl, k obrazům ženy „ztracené v zeleni“.
Třetí sbírce v řadě a zároveň první části autorovy tetralogie dominuje Motol - místo nemoci a uzdravení, vrátnice civilizované přírody a neuralgie citu.
