Deníky mladých Šternberků z kavalírské cesty, podniknuté počátkem 60. let 17. století, představují unikát mezi podobnými prameny k dějinám cestování v období baroka, už proto že jsou z většiny psány dobovou, navíc živou a barvitou češtinou.
Nakolik je rozmanitá krajina a příroda, natolik je pestré i albánské obyvatelstvo. Stačí přebrodit řeku a přejít pár kopců a snadno se ocitneme v kompletně jiném náboženském, jazykovém a kulturním okruhu…
Dánsko není jen hygge, kola a barevné domky. Tohle malé severské království v sobě skrývá spoustu jiných, méně známých tradic a zvyků. Když jsem se sem před pěti lety nastěhovala, netušila jsem, jak rozdílní můžeme být, přestože nás dělí pouze tisíc kilometrů.
Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové na portálu Praha křížem krážem již déle než rok nabízí zajímavosti z pražských ulic, náměstí a zákoutí a autorka se nyní rozhodla vytvořit i knižní verzi.
Basilicata a Kalábrie jsou dva regiony ve sluncem zalitém Mezzogiornu, oné jižní polovině Itálie, kterou si kromě slunečních paprsků spojujeme také s křišťálově čistým mořem...
Jsou místa, která můžeme bez váhání označit jako prokletá. Může se jednat o prokletí v původním slova smyslu, ale také o hrad, hřbitov, mlýn či kopec, na nichž došlo k nějaké strašlivé události, jež toto místo nesmazatelně poznamenala.