Publikace se zabývá případem tzv. borské vzpoury, komunistickým režimem vykonstruovaným procesem, který se odehrál v měsících dubnu a květnu roku 1950.
Poslední číslo roku 2024 je zaměřeno na výrazné osobnosti světové kinematografie: Mohammad Rasoulof, Lisandro Alonso, Jean Eustache nebo Alain Guiraudie; vybrané překladové texty sledují podobnou trajektorii.
Kolonie stojí na prahu nového věku svobody.
Může však v nezávislost doufat i slušná anglická dáma?
Lady Elisabeth Lawsonová, přezdívaná Liberty, má téměř vše, co by si dáma jejího postavení mohla
přát.
V této antologii přinášíme Landovy klíčové práce z let 1987-2007, jež v sobě spojují filosofii, vědeckou fantastiku, theory-fiction, poezii, kryptografii, gramatologii, antropologii, okultismus a mnoho dalšího.
Středověký člověk byl oproti nám jistě lepší pozorovatel a zdatnější čtenář oblohy a byl také více ovlivněn vnímáním meteorologických jevů ve smyslu symbolů a znamení, z nichž mnohá nalézal již v biblickém textu.
Panika z paniky nabízí efektivní nástroje pro zvládání úzkosti a panických atak. Informativní průvodce čerpá ze zkušeností autora, psychoterapeuta Joshuy Fletchera...
Zpět ke zvukům samým! Tak by bylo možné jednoduše shrnout cíle sono-fenomenologie, která se představuje v této knize. Vyrovnává se s tím, že fenomenologie zvukům dosud nevěnovala dostatečnou pozornost.
Souvislosti 4/2024 přinášejí dva tematické bloky – první je věnován Ferdinandu Kriwetovi, jednomu z klíčových autorů experimentální scény šedesátých a sedmdesátých let minulého století (básně, esej Pavla Novotného, partitura Sborový kus)...
Bezcitné stroje Zmarů již miliardy let likvidují rozvinuté civilizace po celé galaxii. Nyní objevily lidstvo a postupně ničí veškerý život na lidmi kolonizovaných planetách. Jedinou obranou je zběsilý útěk.
Legendární komiksový a v posledních letech i literární čaroděj Alan Moore přichází s první částí plánované fantasy pentalogie o magii, mordech a maniacích, zasazené do Londýna těsně po hrůzách
druhé světové války.
Stromy jsou od nepaměti nezastupitelnou součástí naší krajiny a člověka provázejí - obrazně i doslova - od kolébky po rakev. Mnohdy je považujeme za cosi samozřejmého, co nám poskytuje především hospodářský užitek.
Afghánistán? To je džihád, šaría, opium a divoké konopí. Ano, takové jsou stereotypy. A teď si představte například islámskou feministku. Že je to nemožné? Vůbec ne. I taková je jedna z mnohých tváří Afghánistánu.
Váhání, rozvaha a vážnost jsou v pozorováních Anny Řezníčkové (1996) vždy nablízku. Básnířka se obvykle nespokojí s prvním, druhým ani s třetím pohledem.
