Chleba dní je rytmická poezie, částečně psaná volným veršem, částečně rýmovaná. Odráží fascinaci životem a vším, co k němu patří – lidé, člověk sám, láska, plynutí
a cykličnost času, úzkost, Bůh a smrt. Přesto to není poezie smrtelně vážná.
Váhání, rozvaha a vážnost jsou v pozorováních Anny Řezníčkové (1996) vždy nablízku. Básnířka se obvykle nespokojí s prvním, druhým ani s třetím pohledem.
Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, ...
V Reynkově životě, v jeho snech, úvahách, básních i grafikách často sněžilo. Sníh je námětem mnoha jeho děl, jimž dává prostor a jas. K nim patří i básnická sbírka v próze Had na sněhu.
Sloník Naučný a Zelené Prasátko vedou rádoby učené diskuze na nejrůznější témata. Krátí si tak čas v dlouhém čekání na Otíka, nežli jim dojde, že jejich Otík je poškolák...Text pohádky pro malé i velké kongeniálně ilustroval Petr Nikl.
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů.
Kniha ohlédnutí, uhranutí a vzpomínky, nostalgická a naspodu hořká, píše se na přebalu básnické sbírky jednoho českého básníka, socialisty. Čas pokročil a my znovu sčítáme ztráty. Jakou chuť má nostalgie v zemi ubytoven a skladů?
Poezie, která se má číst dětem, aby lépe spaly. Obsahuje napínavé, dobrodružné a zábavné příběhy pro děti, např. Uspávanka s vosou, která píchla Viktorii, Uspávanka s plavčíkem a velrybou, Uspávanka s loupežníky a nebojácným chlapcem, atd.
