Jedno z vrcholných děl francouzského klasicismu. Lichvář Harpagon, hlavní postava této hořké veršované komedie, se stal synonymem pro lakomce. Ale ani jeho rodina neoplývá skvělými charaktery. V moderním překladu V. Mikeše.
Jsou dny, které jsou krásnější než ostatní, jsou věci, které se ztrácejí, a přesto někde zůstávají, jsou chvíle, kdy můžeme změnit svět, protože chceme někomu trochu osamělému udělat radost...
Taky jste si všimli, že když pohádkový Dlouhý udělal jedním krokem třicet mil, musely se chvílemi jeho nohy pohybovat nadzvukovou rychlostí? A to i s těmi ranami, jak je známe od tryskáčů? A proč vlastně černokněžník věznil princeznu?