Sedmikráska je knižní prvotinou básníka a písničkáře Fousáče, jehož tvorba osciluje na hraně mystiky a vesnického pohledu na svět. Básně citlivě doplňují ilustrace Justýny Vitvarové.
Poéma Balčik vznikla před sochou bohyně Kybelé – majestátně a vznešeně sedící na trůnu, ovšem s uraženou hlavou. Hlava bohyně se do dnešních dnů v Balčiku nenašla, zbytky jejího chrámu pohltili developeři.
Osmdesát let od narození a třicet let po smrti Karla Kryla vydává nakladatelství Torst úplný soubor všech jeho básnických sbírek, jak si je sám uspořádal a připravil k vydání.
Dělit nulou nelze, anebo…? Sbírka poezie brněnského autora nepřekračuje žádná tabu. Jen si hraje s myšlenkou, že výsledek nepovoleného dělení se může blížit nekonečnu a také představovat i život sám. A to ve své délce, rozpětí, hloubce i kráse.
Dialogy s ozvěnou jsou debutovou sbírkou Jakuba Edena (*2000, Praha), který je kromě poezie známý i svou hudební tvorbou. Jeho básně jsou sérií dialogů mezi jedincem a společností, mezi křesťanskou láskou a egem.
Jedinečná knížka básní pro děti s nápaditými ilustracemi, ve které se prolíná čeština a slovenština, svět lidí a přírody. Umožňuje dětem porozumět řeči přátel blízkého národa, řeči přírody a jejích tvorů a řeči poezie.
Nehmotná vysněná žena provází básníka v jeho páté sbírce skutečností bytu i kanceláře, ulicemi jeho města, ale zejména představami a vizemi, vládne jeho nocím, je královnou jeho srdce, těla i mysli.
Úsměv a smích rozsvěcují svět. Přesně tak působí ilustrace Adolfa Borna a humor Jiřího Žáčka v knížce Láry fáry, třesky plesky. Děti to mají rády. Básničky jsou veselé i něžné, rozpustilé i poučné a krásně se říkají.
Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína.
Textová imaginace prahů (iluzivně prostoupena básnickým otiskem Mallarméa) je vyjádřena texty o dvaceti řádcích s téměř přesným ustavením řádku samého: ideální součet písmen a mezer je 52 ...
Třetí sbírka českého básníka žijícího v zahraničí, důsledně chránícího si svou identitu. Sbírka civilní, bilancující, střídmá a přesná, slovy autora: Básně se sbírají, až když jsou.
Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího?
Klíč ke sbírce se nachází v „lesních básních“, inspirovaných rytmem sadby stromů. Sám autor napovídá: „Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná.