Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
V druhé polovině 40. let minulého století prošla americká zahraniční politika dramatickou proměnou. Pod vlivem akcelerujícího konfliktu studené války opustila své více než stoleté základy, izolacionismus a Monroevou doktrínu.
Publikace vyvrací řadu mýtů vážících se k různým aspektům poválečného vývoje v Československu, především pak ten, že vyhnání německé menšiny bylo důsledkem rozhodnutí velmocí, kterému se naše vláda jen "podřídila".
Česko-německé nacionální soupeření druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století mělo celou řadu podob. Práce graduje zostřením nacionálních konfrontací ve 30. letech.