Barva léta je poslední román, který Reinaldo Arenas napsal
před svou dobrovolnou smrtí v roce 1990. Velkoryse rozvržené
dílo je groteskní a parodickou alegorií autorova života i historie
jeho země.
Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženém do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněném jako nejlepší román roku, a ověnčeném také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaust
Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu.
Když mluvíme o sexu, mluvíme o ženství a mateřství, nevěře a zneužívání, souhlasu a respektu, spravedlnosti a rovnostářství, lásce a nenávisti, rozkoši a bolesti...
Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom?
Tiernan de Haasové je všechno jedno. Jako jediné dítě slavných rodičů vyrůstá sice v bohatství, ale zato bez lásky. Když rodiče náhle zemřou, ví, že by měla být zdrcená. Ale změnilo se vlastně vůbec něco? Vždycky přece byla osamělá.