Jak se pozná „hodný“ a „zlý“ virus? Proč viry mutují, a můžeme to my, jejich lidští hostitelé, nějak ovlivnit? Jak to, že s počty nakažených se dlouho zdánlivě nic neděje, načež náhle a prudce vyskočí na několikanásobek?
Mnohé z toho, co jste slyšeli o plastech, není pravda. Recyklace je složitější než je prezentováno – pouze méně než devět procent plastů, které vytvoříme, se znovu použije a většina skončí v oceánu.
Od antického myslitele Sokrata, přes osvícenského filozofa Spinozu, bojovnici za lidská práva Eleanor Rooseveltovou či našeho Václava Havla až po moderní aktivisty.
V období klasického kapitalismu firmy nacházely inovativní
způsoby, jak ze zdrojů vyrobit produkt, který lze následně přinést na trh a tam ho prodat. S nastolením obchodního modelu
největších technologických společností však přichází změna.
Stává se to často: rozhodli jsme se pomoci, ale místo abychom
nejdříve shromažďovali fakta a naplánovali co nejúčinnější strategii, necháme se strhnout silnými emocemi.
Volné pokračování úspěšného knižního rozhovoru Karla Hvížďaly a Jiřího Přibáně Hledání dějin z roku 2018 se dotýká nejpalčivějších otázek současnosti. V Hledání odpovědnosti je řeč hlavně o etice a morálce, paradoxech moderní a postmoderní doby.
V katastrofických filmech bývá konflikt mezi lidmi a inteligentními stroji líčen jako nevyhnutelný, navíc s deprimujícím výsledkem. Stuart Russell v této přelomové knize tvrdí, že se takovému scénáři můžeme vyhnout .
Tekutý život přispívá k rostoucí nerovnosti, nejistotě a nedůvěře. Současná, moderní společnost rezignovala na své sociální základy a stabilní, pevný řád transformovala do měkké a pružné formy v domnění, že tím dosáhne maximální otevřenosti.
Hluboké rozpory trhají křehké předivo společnosti západního světa: prosperující města stojí proti odstrčenému venkovu, špičkově vzdělaná elita proti lidem, pro něž je kvalitní vzdělání finančně nedostupné, bohaté země proti chudým.
Douglas Murray brilantně líčí příběh masové imigrace do Evropy – její počátky v poválečném nedostatku pracovní síly, její zintenzivnění při slučování rodin a konečně humanitární ospravedlňování otevřených hranic.
Od dob, kdy lidé začali obdělávat půdu, chovat hospodářská zvířata a předávat své úspory příštím generacím, stala se ekonomická nerovnost určujícím rysem naší civilizace.
Posledních minimálně pět let, jako by se česká společnost ocitla ve slepé uličce a netuší, jak z ní ven. Ocitlo se Česko na křižovatce, která může ve finále zvrátit polistopadový demokratický vývoj?
