Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout.
Ve své páté sbírce Jan Laňka komentuje život kolem sebe. Zaujme už titulní básní Šum v podvědomí, která dala sbírce jméno: Jsem člověk z masa, krve, plno kostí / Ochočen matkou, otcem, společností / A pod tíhou evoluční křivky v grafu ...
Ve veselých říkankách děti uslyší spoustu slov, která začínají na dané písmenko. Na protější straně pak najdou obrázky dalších věcí a zvířátek, jež mohou samy pojmenovat a zjistit, že začínají právě tímto písmenkem. I předškoláci si některé básničky
V komponovaném celku je kniha originálním pokusem o neokázalé vyjádření pocitu svobody, nezastupitelného jakýmkoliv jiným myšlenkovým stavem, a zároveň pocitu jejího ohrožení.
Nová sbírka básníka, optimisty se sklony k melancholii a bigbíťáka Jana Laňky je oproti předchozím knihám tak trochu jiná. A to nejen proto, že je oboustranná jako elpíčko, ale také proto, že obsahuje dvě knihy.
Třetí básnická sbírka Adama Borziče Orfické linie přináší třináct převážně rozsáhlejších skladeb (např. „Orfické gesto: esej“, „In illo tempore“, „Fénixova pošetilost“). Razantní imaginací i některými motivy (prolínání osobní a společenské, erotické
V básnické sbírce Píseň zamilovaného Misogyna Jiřího Měsíce si poezie žádá ke svému slovu rytmus a hudbu a je intuitivně psána pro potřebu kontaktu s lidským hlasem,.
Milé děti, jsou dědečkové, a není jich jistě na světě málo, kteří se jednoho dne v minulosti probudí a mají zrovna čtyři roky. Zavolají na maminku a s hořkou rozkoší jí žalují: „Pluje loď, pluje loď na širém moři, je smutná, protože není doma.“
