Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout.
Ve veselých říkankách děti uslyší spoustu slov, která začínají na dané písmenko. Na protější straně pak najdou obrázky dalších věcí a zvířátek, jež mohou samy pojmenovat a zjistit, že začínají právě tímto písmenkem. I předškoláci si některé básničky
Milé děti, jsou dědečkové, a není jich jistě na světě málo, kteří se jednoho dne v minulosti probudí a mají zrovna čtyři roky. Zavolají na maminku a s hořkou rozkoší jí žalují: „Pluje loď, pluje loď na širém moři, je smutná, protože není doma.“
Knížku půvabných veršů pro malé děti napsal básník, esejista a kulturní organizátor Ivan M. Jirous v osmdesátých letech během těžkého žaláře ve Valdicích, do něhož byl odsouzen z politických důvodů.
