Jsou dny, které jsou krásnější než ostatní, jsou věci, které se ztrácejí, a přesto někde zůstávají, jsou chvíle, kdy můžeme změnit svět, protože chceme někomu trochu osamělému udělat radost...
Tato kniha ROZHODNĚ nechce, aby ji kdokoli četl! Máte-li zájem o nějakou roztomiloučkou knížečku – smůla! To raději sáhněte po jiné kvalitní literatuře. Protože takhle potvůrka kouše, škrábe, vzpouzí se a švindluje. Je to vážně nefér. Leda snad…
Příběh o paní Olze, která uvízla ve stánku a nemůže se z něj dostat ven. Den za dnem Olga obsluhuje zákazníky, listuje si časopisy a touží někam vycestovat. Až jednoho dne odstartuje řetězec náhodných událostí její putování.
Vyrazit na víkend nebo na pár dnů do lesa, spát pod širákem, vařit si čaj ze smrkového chvojí, sbírat houby, zírat do ohně… kdo z nás to nemá rád? Les, a příroda vůbec, jsou nejlepší učitelé, jak ví každý zálesák, skaut, tramp i snílek.
Zajíček měl už dávno spát. Ale zatím měl pořád oči otevřené a držel se tatínkových dlouhých uší. „Hádej, jak tě mám rád,“ pošeptal mu. „Tak schválně!“ usmál se zajíc... Představte si, že máte někoho rádi – moc a moc rádi! – a chcete mu to říct.
Rodiče Josífkovi pořád říkají, co má dělat a co naopak nemá. Ale Josífka nebaví stále jen uklízet, psát úkoly, učit se, mýt se a nezapomenout na další protivné věci.