Jako určitý pandán ke slavným, a českému čtenáři dobře známým, pamětem španělského filmového režiséra Luise Bunuela Do posledního dechu, vyšly na počátku 90. let vzpomínky jeho ženy Jeanne, vzešlé z rozhovorů s mexickou novinářkou Marisol Martín del Campo.
Vzpomínky, které malíř a grafik Karel Valter věnoval době svého dětství a mládí napsal v roce 1974. Jeho osobité vyprávění je doplněno nejen dokumentárními snímky z rodinných archivů, ale i řadou autorských fotografií, kreseb, grafik a obrazů.
Mé mámě je devadesát tři, táta umřel v devadesáti. Ze šestnácti mých strýců a tet z tohoto světa nejdřív odešla teta Marika. Bylo jí teprve osmdesát osm, rekordmanem je strýc Bohdan, nedávno oslavil sto dva let.
Publikace Czech Contemporary Art Guide (v anglickém jazyce) prezentuje českou současnou výtvarnou scénu a je určena zájemcům jak z široké, tak odborné veřejnosti.
České drama dnes je knižní podobou devíti rozhovorů s českými dramatiky, které vznikly na základě diskusních setkání autorů se studenty realizovaných na půdě Katedry divadelní vědy FF UK na přelomu let 2010/2011.
Od samého počátku své tvorby se autor vyjadřuje prostřednictvím kresby. Jeho současnému kresebnému projevu předcházejí téměř tři desetiletí intenzivního vývoje. Tematika lidských vztahů se střídá s tematikou ekologickou, s básnivými metaforami i s humorem.
Těžiště knížky tvoří nové vydání Bassovy příručky Jak se dělá kabaret? (1917), která je ojedinělým příspěvkem k promýšlení tohoto umění ‘malých forem’ z pohledu a zkušeností aktivního kabaretiéra.
Litomyšlské sympozium vizuálního umění startuje prvním ročníkem a jeho ambicí je každoroční konání. Posláním sympozia je koncentrovat pozornost na zajímavé osobnosti, jevy a tendence současného umění.
Práce Mezi Mnichovem a Prahou: umění 19. století, která je dílem kolektivu autorů vedených Taťánou Petrasovou a Romanem Prahlem, se zabývá jednou z evropských metropolí, které v 19. století formovaly české umění.
Svět newyorských barů, místopis hostinců a lokálů ožívá na Ermlových fotografiích nikoli jako pouhý průvodce velkoměstem, ale jako prostor, kde lze zaznamenávat vrstvení času, původní uspořádání věcí, každodenní rituály.
