Diskurz o údajné „dekadenci“ evropské kultury na konci 19. století se často spojoval s představou, že příčinou tohoto úpadku je narůstající vliv Židů a že „obrození“ se tudíž neobejde bez jejich vyloučení.
Rozsahem střídmá, ale obsahem nabitá knížka přináší řadu neotřelých pohledů na evangelijní výpovědi, které svou strohostí otevírají prostor tichu, proměně mysli i celého života.
Kazatel. Tvrdé slovo. Slovo pro dospělé duchem. Slovo vědoucího nevědění. Slovo podobné slovům stoiků a epikúrovců, kyniků a skeptiků. Slovo, jež rozleptává náboženská schémata.
Křesťanství se nezakládá na lidském úsilí, ale na Boží milosti, která se dává zdarma. Zlatou nití této knihy je právě „umění přijímat“ – přijímat milost, přijímat celé bohatství Otcovy milosrdné lásky: „Kdybys znala Boží dar…“
Mistr Eckhart (1260–1327) vešel do všeobecného kulturního povědomí na počátku 20. století a bleskově získal pověst tajuplného mystika, jenž je hlubinnými souvislostmi propojen s jinými mystiky od starověku po Novalise.
Autoři a zároveň rodiče se zamýšlí nad tématy: svoboda, jít plně za Bohem, přebírání zodpovědnosti, odpuštění, pokoj, rozeznání dobrého a zlého, přátelé, sexualita, emoce a rozum, rozhodování a dalšími.
Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a přednesl v soukromí přednášku, v níž téma zániku filosofie pojednal z jiné perspektivy.
Magické rituály, různí bohové, život v souladu s přírodou, ale i krvavé oběti a uctívání ďábla. Nejen to se člověku vybaví, když se řekne pohanství. Pro křesťany bylo po staletí předmětem teologických disputací a synonymem falešného náboženství.
