Kniha nevypráví jen o táborových hrůzách a fungování toho zrůdného mechanismu, ale především o tom, jak se totalitní stát dokáže zcela a nelítostně zmocnit života nevinného člověka a jak mu jednou provždy vypálí svůj nesmazatelný cejch.
Mirandě se líbí být jiná než ostatní, a tak když si mají děti vzít do školy domácí zvířátko, předvede všem svého JEDINEČNÉHO mazlíčka… krajtu Penelopu! Paní ředitelka školy Nafučená je ale přesvědčená, že hadi nemají ve škole co dělat.
Kdo to klepe na dveře? Ach ne, to je strašidlák! Strašidýlko se na jeho návštěvy vůbec netěší. Strašidlák k němu vždycky vtrhne jako velká voda, počmárá mu obrázky, lže a mamince krade peníze z kabelky. Takhle to už dál nejde!
Šimon Polský (arm. Simeon Lehaci), který pocházel z arménské diaspory v Polsku. V letech 1608–1618 podnikl několik cest po východní a jižní Evropě a po Osmanské říši s cílem navštívit slavná poutní místa.
Osud autora této knihy je ojediněle koncentrovaným příkladem toho, jak se politické a společenské tendence českých dějin poloviny 20. století podepsaly na obyčejných lidech, jejichž jedinou „vinou“ byl „špatný“ rasový nebo národnostní původ.
Tahle knížka se dá vnímat jako mimořádné svědectví o životě umělecké bohémy mírně
stranou hlavního proudu americké beatnické a hippie kultury, ale taky jako typicky
vtipné a šarmantní robbinsovské vyprávění o dobách, kdy se hipsteři ještě nemyli.