Bratří Grimmové prosluli v německé i světové literatuře svou sbírkou lidových pohádek a písní, méně už se ale ví, že zaznamenali také rozsáhlý soubor pověstí a legend.
Knihou vzdal autor hold jemu dobře známému kraji kolem Bernartic, jenž postrádal dosud vlastní knižní sbírku pověstí a příběhů s nadpřirozenými motivy.
Dílo, ve kterém autor zpracoval
klasickou artušovskou látku. Text k vydání připravil
Christopher Tolkien a doplnil ho obsáhlým komentářem,
v němž se věnuje básnickým i prozaickým zpracováním
artušovské tematiky.
Kniha je bohatým, reprezentativním souborem
různých žánrů arabské lidové vypravěčské
tvorby – v jeho mýtech se prolínají staroarabské
(předislámské) mýtické náměty s lidovými,
nábožensko-legendárními a koranickými
vyprávěními islámské epochy.
Příběh o Sigurdovi a Gudrún je součástí Ságy o Völsunzích, ale hlavní hrdina se objevuje i v Eddě. Tolkien spojil zlomky příběhu v ucelenou linii a zpracoval ji za využití eddického verše, při zachování klasického rozměru i aliterací.
