Kolikrát jsme z kazatelen slyšeli, že Pán Bůh stvořil svět z lásky! Pavel řekne, že v tom, co nazýváme God, Dios, Dieu nebo Bůh, žijeme, pohybujeme se a jsme, jsme uvnitř něj. Jan řekne, že to ono je láska.
V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13).
Nikdo není bez hříchu, upozorňuje milánský biskup svatý Ambrož († 397). Hned ale dodává, že neexistuje hřích, který by nemohl být odpuštěn. Bůh není krutě trestající Soudce, ale milosrdný Otec, jenž má stále otevřenou náruč pro své marnotratné syny.
De Mellovy exerciční promluvy, které sám pečlivě připravil, ale nestihl publikovat. Velmi působivě zde osvětluje tři základní témata: modlitbu, pokání a Kristovu lásku.
„Z církve musí stále více vyzařovat duch blahoslavenství, má-li se kolem ní šířit vůně Kristova (srov. 2K 2,15). Duch svatý chce dnes mocně působit v tomto směru, i když to církví otřásá.
Teologická suma je mistrovským dílem středověké teologie, dodnes udivujícím propracovanou architekturou a pronikavostí vhledu. Kdo byl její autor, z jakých zdrojů při svém bádání vycházel a jak ovlivnil vývoj poznání a teologie dalších staletí?
